Emočně nestabilní porucha osobnosti

Ráno začalo dost zvláštně. Probudila jsem se asi po třicátý, protože noc provázely noční můry, takže o zábavu postaráno. Bolest hlavy taková, že máte pocit, že vám z ní za chvíli vyleze minimálně baby vetřelec. Což se samozřejmě projevuje i na ranní náladě, která je naprosto ukázková. Svrhnout ze skály, kdyby to šlo a byly tu někde skály. 

Ještě k tomu mám dneska suplovat dvě hodiny výtvarky, ideál pro člověka, co je dementní i v tom, aby nakreslil čáru podle pravítka, natož kreslit cokoliv jinýho. 

Venku je hnusně, je mi zima, a z bolesti hlavy mě bolí i oko. Sakra. Jak ho žmoulám, rozmazala jsem si řasenku.

Dneska to bude den nanic. Ty běžně uklidňující momenty, hodina zpěvu, odpolední terapie, zatím moc nezabírají zlepšovat moje rozpoložení. Tak aspoň to bude mít ty správný grády.

Už mě nebaví to psát. 

Co dál? 

Jdu v duchu kritizovat život.

Čau!