Postav se k tomu čelem!
Ahoj lidi,
poslední týden byl dost náročnej. A následující dva budou asi taky. Ale co, jinak by to asi byla nuda. Docela se mi daří držet nálady a emoce na uzdě, rozhodně se nemění desetkrát denně. Zkraty samozřejmě byly a jsou, ale řekla bych, že to není nic extrémního. Dokonce jsem zkusila vzít i prášek, když mi bylo fakt nejhůř, ale připadala jsem si strašně otupělá, jako kdybych to nebyla já. Dneska mi o tom dokonce řekl totéž jeden můj instagramový přítel, který zrovna začal prášky brát, že se cítí taky tak nějak. Asi je to dost individuální.
Trochu se teď ale děsím různých věcí. Nemusím moc změny. A mě teď změny čekají, jsem z toho taková dost nesvá, nejsem si jistá tím, zda to zvládnu, nechce se mi nic. Vlastně poslední rok je to jedna změna za druhou. Co se vztahů týče, teď i co se práce týče, studium do toho, všechno je prostě tak nějak obrácený vzhůru nohama. A takový ty sny, který jsem kdysi mívala, jsou najednou prostě úplně pryč a všechno je jinak. Netvrdím že hůř, jen dost neočekávaný zvraty. Pak prostě už nějak nedokážete vstřebat všechny ty jinakosti. Ale asi je to součást života. Každej by to bral nejspíš v pohodě. Já se v tom celkem plácám. Strašně to všechno chci zvládnout, ale občas vybírám cesty, který jsou strašně složitý, úplně zbytečně, je to docela mordor se mnou.
Zítra nás čeká nový školní rok. Jedna ze změn, kterých se bojím. Držte palce.
Snad se všechno podaří tak, jak má.
Každý mi na to řekne, že mám být svá, ale to se snadno řekne, když o sobě víte, že jste občas úplně na hlavu... :D
Mějte se.
A vždycky hlavně hlavu vzhůru.Všechno zvládnem.